Slovník cizích slov

kyslík O2 — kyslík - oxygenium, O (Z = 8, Ar = 15,999). Bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, první člen skup. chalkogenů (VI.A sk.) period. soust. Tvoří 21 obj. % vzduchu a 88,8 hmotn. % vody. Po uhlíku a vodíku vytváří největší počet slouč., slučuje se téměř se všemi prvky s výj. někt. vzácných plynů, větš. za vývoje tepla a světla (hoření, oxidace). Patří k biogenním prvkům, je součástí molek. proteinů, lipidů a sacharidů. Pro lidský organismus je nezbytný k zisku energie (spalování živin). Dodávka k. jednotlivým buňkám těla je zabezpečována souhrou dýchání, krve (krevního barviva hemoglobinu) a krevního oběhu. Zásoby k. v lidském těle jsou naprosto zanedbatelné. Zejm. mozek je na k. zcela závislý. Bez k. nastává do několika sekund porucha jeho funkce (bezvědomí) a k smrti může dojít do několika málo minut. Naproti tomu kosterní sval může určitou dobu pracovat i s omezeným přívodem kyslíku (na „kyslíkový dluh“). Zisk energie bez k. je však velmi malý (viz glykolýza). Zabezpečení dodávky k. v akutních stavech je nezbytné pro přežití pacienta (viz též resuscitace). Reakcí molek. O2 s kyslíkem vzniká ozon. Objev. r. 1774 švéd. lékárníkem C. W. Scheelem a Angl. J. Priestleym. Srov. oxi-, oxy-, hypoxemie, hypoxie, aerobní, anaerobní ; Etymologie - vysvětlení původu slova: um. podle lat. oxygenium: řec. oxys ostrý, kyselý, gennao rodit, tvořit, látka vytvářející kyseliny