Slovník cizích slov

listerie — rod grampozitivních bakterií. Morfologicky krátké tyčinky, vyskytující se jednotlivě nebo v krátkých řetízcích. Jsou aerobní či fakultativně anaerobní, pohyblivé (bičíky), nesporulující, neopouzdřené, kultivačně poměrně nenáročné a schopné dlouhodobého přežívání. Jsou ubikviterní, mohou vyvolávat onemocnění u zvířat. V patogenitě se uplatňují některé povrchové molekuly (ovlivnění imunity, zvýšení počtu makrofágů, schopnost přežívat po fagocytóze, některé endotoxinu podobné účinky, listeriolyzin). U člověka se v patologii uplatňuje Listeria monocytogenes, řidč. L. ivanovii, L. seeligeri. Může se vyskytovat v trávicím traktu. Zdrojem infekce jsou často potraviny (l. může přežívat i při nižších teplotách). Způsobuje různá onemocnění (endometritidu, konjunktivitidu, kožní infekce, „chřipkové“ onemocnění, meningoencefalitidu) obv. lehčího průběhu. Závažný je transplacentární přenos a perinatální infekce s generalizací, popř. infekce u imunosuprimovaných osob. Z antibiotik je možné podávat např. cotrimoxazol či aminopeniciliny v kombinaci s aminoglykosidy